main-bg.jpg

První poválečná léta

V prvních poválečných létech se sbor zaměřil na obnovu požární techniky. Vždyť koncem války před osvobozením Brna si němečtí členové sboru přivlastnili část služebních automobilů aby se zachránili před postupující armádou a odjeli narychlo z Brna. Koncem války byla budova hasičů na dnešní ulici Lidické jediným místem kde bylo možno poskytnout radu i pomoc občanům. Dne 29.4.1945 v této budově našla po tři dny ubytování i naše vláda, která se přesouvala z Košic do Prahy. V této době kdy nefungovala pošta, železnice jen omezeně, nebyly nákladní a osobní auta obstarávali hasiči z Lidické přepravu důležitých úředních zásilek i civilních osob do Prahy a zpět. Početní stav hasičů z povolání, kteří zbyli po válce se prudce snížil a z rozkazu č. 8/1945 víme, že v prosinci tvořilo Městský požární sbor - jak se tehdy nazýval, 69 členů. Sbor byl rozdělen na dvě směny po 34 a 33 lidech z nichž však někteří byli vyčleněni pro práci v laboratoři, skladišti, správě budov a k velení směny. Život města po válce se rychle navracel zpět také při zajišťování požární bezpečnosti. O poválečnou požární službu se staralo Ministerstvo národní obrany, které svým přípisem z 2.101947 žádalo Zemský národní výbor hlavního města Brna o podání informace o stavu požární služby ve městě Brně. Z odpovědi ÚNV Brno je zřejmé, že v Brně již byl systemizovaný stav požárního sboru z povolání 170 mužů, který byl vybaven jedním dopravním vozem, 11 autostříkačkami, hadicovým vozem, cisternou PHM, technickým vozem, vyprošťovacím autojeřábem, automobilovým žebříkem, nákladním automobilem a osobním automobilem. Dále byl sbor vybaven třemi přívěsnými stříkačkami, pěti přenosnými stříkačkami, 10.940 m hadic "B" a 12.420 m hadic "C". Pro sousedskou pomoc byl hasební obvod rozšířen i mimo město do vzdálenosti 15 km. Na požární ústřednu byl zapojen požární telegraf, jehož síť v té době měřila 90 km a bylo na ní napojeno 137 veřejných požárních automatů. Jako nedostatek je ve zprávě ÚNV uvedeno, že výzbroj a výstroj byla z větší části zničena nebo odvlečena.

Život veřejného požárního útvaru se odráží v knihách rozkazů. Z těchto dokumentů lze vysledovat důležité události týkající se výkonu služby. Pro představu jak sloužili a byli vybaveni naši předchůdci se podíváme na několik záznamů v jedné z knih rozkazů psané od 1.3.1955 až do 31.12.1966. Pro označení hasičů z povolání se používal název "Veřejný požární útvar" (VPÚ) a v hasičské hantýrce je tento název používán dodnes v celé ČR.

Technický rozvoj, který po válce probíhal na celém světě se nezastavil ani u hasičů. Především bylo třeba vybudovat lepší spojení s jednotkami u požáru a mezi hasiči samotnými. Radiové spojení bylo dáno do provozu u VPÚ dnem 1.9.1957. K obsluze radiostanic bylo vyškoleno 31 členů, kteří se podrobili zkoušce před komisí ministerstva pošt a MV Ústřední školy PO. V rozkaze o zavedení radiového spojení se zejména upozorňovalo na utajení provozu a přísnou dopravní kázeň v provozu RDST a to v zájmu rychlého splnění úkolu.
Od 1.1.1958 došlo k úpravě denního řádu a vystřídání služby je od té doby prováděno v 7.00 hod. Porovnáním početních stavů hasičů ve směnách v roce 1958 s následujícími léty můžeme říci, že na tehdejší dobu bylo 13 řidičů ve směně velmi dobrý stav, když v roce 2000 bylo na směnu zařazeno 18 strojníků. Velitelský sbor co do počtu velitelů se do dnešního dne rovněž nezměnil, protože v roce 1962 tvořilo směnu 7 velitelů družstev, 2 velitelé čet a jeden velitel směny.

V roce 1962 došlo k nové platové úpravě a novému označení některých funkcí a tak z rozkazu č.1/62 z 19.3.1962 víme, že VPÚ měl celkem 188 členů. V denní směně tehdy pracovalo 5 náčelníků oddělení (strojní, spojovací, protiplynové, MTZ a strážní) a velitel útvaru. Zástupcem velitele útvaru byl náčelník strážního oddělení, který v dnešní terminologii měl na starosti výkon služby. Později byla tato funkce přejmenována na zástupce velitele útvaru s přibližně stejnou náplní práce. Na některá speciální oddělení byli ještě zařazeni pomocní technici ze směny (strojní 9, spojovací 3, protiplynové 3). V čele směny byl velitel směny, 2 velitelé čet a 7 velitelů družstev, což se doposud nezměnilo i když početní stavy jsou podstatně vyšší. Do strojnické funkce bylo zařazeno 23 členů a spolu s techniky strojní služby bylo celkem 32 strojníků. Do mužstva bylo zařazeno 110 členů z nichž 21 bylo ve funkci zástupce velitele družstva. Od 1.1.1961 musel být velitel zásahu označen bílou páskou na levém rukávu a na přilbě rovněž označen bílou páskou.

Při velkých výstavách na BVV konali členové VPÚ požární asistenční službu. Například při třetí strojírenské výstavě (od 30.8.1957) se asistenční služba skládala z posádky ASC 16 1 + 8 v denní době a v době noční 1 + 4. Asistenční služby konali členové VPÚ i na automobilových závodech (Velká cena Československa).

V rozkazech se nehovoří jen o úspěších, ale také o neplnění povinností. Ze záznamu je zřejmé, že kázeň byla přísná a každé její porušení bylo trestáno. A tak se zde dočteme kdo neplnil uložené povinnosti nebo nastoupil pozdě do služby apod. Potrestání nebo upozornění na nedostatky se provádělo před členy VPÚ ve směně a to přečtením rozkazu velitele. Tresty nebyly přísné, ale některé končily i propuštěním z pracovního poměru jako např. za to, že jedna z členek VPÚ, které sloužily ve výjezdu udržovala poměr s ženatým mužem, což nezůstalo bez následků (58/56). Společná služba žen a mužů na směně ve výjezdu vedla i ke zvýšení počtu trestů (66/56,81/56,6/57). Jsou zde také zaznamenány pochvaly a různé jiné odměny za dobré zásahy při různých požárech. Například za dobrý zásah při požáru v Bučovicích (5.3.1957) udělil velitel útvaru staršímu seržantovi (stsrž) Rybářovi mimořádnou týdenní dovolenou. Hasičská služba byla oceňována i ze strany státních orgánů. Např. 8.5. 1964 bylo radou JmKNV uděleno vyznamenání "Za statečnost" veliteli útvaru, veliteli směny a dalším osmi řadovým hasičům za likvidaci požáru a záchranu lidí v televizním studiu v Brně, ke kterému došlo 22.1.1964. Čestné uznání obdrželo pak ještě dalších 12 hasičů.

Také jsou zde informace o platech hasičů. Například v květnu 1955 činil plat hasiče v hodnosti seržanta 935 Kč a v hodnosti staršího seržanta 1030 Kč. Hasič v hodnosti podporučíka měl plat 1287 Kč a nástupní plat nováčka činil 740 Kč. Odměny za vykonanou práci se v roce 1956 se pohybovaly v rozmezí od 100 do 500 Kč.

Veškerý čas ve službě se věnoval výcviku nebo hospodářským pracím a proto byla zakázána jakákoliv soukromá návštěva v době zaměstnání a vstup do kanceláří ve služební záležitosti byl dovolen jen v doprovodu vedoucího směny nebo jím určeným zástupcem.
Zaváděl se také nový řád do povolování jízd vozidel a od 1.6.1955 se zaváděla kniha jízd a systém povolování jízd, který je obdobný doposud, pouze s tím rozdílem, že dnešní příkazy k jízdě jsou vypisovány a evidovány na počítačích.
Hasiči se také starali o lepší rozmístění pobočných stanic na území města Brna a dosáhli toho, že ze sdružených prostředků MV a Národního výboru města Brna byla na přehradě postavena společná stanice pro Policii ČR (tehdy Veřejnou bezpečnost) a pro VPÚ. Dnem 1.5.1963 byla zahájena stálá služba mimo zimní měsíce na této pobočné stanici. Je to jediná pobočná stanice, která byla nově postavena za pomoci NVmB nebo Magistrátu města Brna po válce. Tato pobočná stanice slouží svému účelu dodnes a je zde celoročně trvalá služba. Od otevření této stanice byl jen malý krůček k tomu, aby se na stanici zřídil potápěčský oddíl. V roce 1965 se vycvičilo jedno družstvo potápěčů, kteří byli potom zařazeni do služby na Přehradu. Tento potápěčský oddíl byl přibližně po roce 1971 zrušen, protože již nebyli připraveni nástupci prvních nadšenců a náklady s jejich výcvikem a udržováním výstroje byly vysoké. Zajištění služby akceschopnosti v té době bylo rovněž obtížné, protože řada hasičů odcházela za lepším výdělkem jak k tzv. závodním hasičům nebo do jiných oborů činnosti a velení útvaru nemohlo rozšiřovat okruh činnosti hasičů. S novou přicházející požární technikou, která byla větší a těžší, přicházely také problémy. Zejména se to dotýkalo strojní služby. Protože často docházelo k haváriím velkých cisteren při jízdě k požárům, byla rozkazem č. 9/63 omezena jejich rychlost na 40 km/hod. Po roce 1960 docházelo k velké obměně mobilní požární techniky. Například v roce 1963 byl za 657 995 Kčs zakoupen na tehdejší dobu nejmodernější mechanický automobilový žebřík Metz - Magirus o dostupné výšce 52 m, který sloužil až do roku 1997, kdy byl ještě odprodán a snad slouží někde ještě doposud.

 

Kalendář akcí

< 2016 >

všechny akce

Po Út St Čt So Ne
      1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30    

Nejčtenější články