main-bg.jpg

Jízda k ohni

Z rozkazů brněnského velitele hasičského sboru se také můžeme dozvědět zajímavosti nejen z Brna, ale i o hasičích v jiných městech. V rozkaze se například připomíná zodpovědnost šoférů při rychlé jízdě a poukazuje se na velké neštěstí v Praze, ke kterému došlo 15.12.1921, zaviněnému požárním automobilem, jež mělo za následek 9 zraněných. Tehdy ještě požární auta neměla elektrické osvětlení a tak rychlá jízda zejména v noci byla nebezpečná. Elektrickým osvětlením byly požární automobily vybaveny až v roce 1922. Ve sboru se věnovala stálá pozornost udržení akceschopnosti a agregáty se pravidelně zkoušely. V roce 1923 měl sbor dva požární automobily a šoféři měli stanoveno dvakrát do měsíce přezkoušet čerpadla, pokud se v posledních 14 dnech nečerpalo. Při těchto zkouškách bylo nařízeno postupně proplachovat záložní hadice. Zřejmě rychlá jízda již tehdy byla častou příčinou dopravních nehod a proto se v rozkazech upozorňovalo na tento nešvar. V jednom z rozkazů se uvádí, že auta dobrovolných hasičů jezdí i od požárů šílenou rychlostí a to takovým způsobem, že ohrožují chodce. Proto se připomíná šoférům hasičského sboru, aby se nedali strhnout k rychlé jízdě.

Dopravní nehody zapříčiněné rychlou jízdou měly za následek stanovení maximální rychlosti na 60 až 65 km/hod. Zajímavé je, že ještě v roce 1926 platilo v tomto směru ministerské nařízení z 28.4.1910. S postupným vybavováním sboru rostla i hmotnost vozidel a jejich jízda nebyla potom bezpečná. V roce 1929 tak byla stanovena maximální povolená hmotnost (Tatra 35 HP - 2350 kg, Tatra 65 HP - 5200 kg a Graf Stift - 520 kg). Rovněž byly stanoveny nové maximální rychlosti u Tatry 35 na 80 km/hod., Tatry 65 HP na 60 km/hod. a Graf Stift na 40 km/hod. U žebře byla maximální rychlost stanovena na rovné trati na 30 km/hod. Nikdo nesměl na šoféra působit, aby rychlost automobilu byla z jakýchkoliv důvodů překročena. Rychlost automobilu při cestě od požáru byla stanovena jednotně na 30 km/hod. V roce 1931 měl sbor již technický automobil (tzv. pionýrský), který měl velkou hmotnost a proto byla jeho maximální rychlost povolena na 50 km/hod. Tento automobil měl již naviják na 50 kN. V roce 1932 měl sbor již 25 šoférů, kteří byli rozděleni do 4 čet, přičemž se sloužilo na dvě směny. Rozpis služby a přidělování šoférů na vozidla se dělo po dohodě s vrchním šoférem. Od samého založení hasičského sboru byla sledována sjízdnost komunikací a určovány podmínky jízdy požárních vozidel. Se zvětšováním hmotnosti vozidel však již nestačily mosty ve městě a tak se v rozkaze dočteme o zákazech jízd zejména přes dřevěné mosty. V dubnu 1923 byla například zakázána jízda po dřevěném mostě přes Svitavu z Husovic do Maloměřic. Jak je ze záznamu zřejmé, tento most zde byl ještě v roce 1927, ale sloužil jen pro chodce. Řada nynějších městských částí byla v roce 1923 samostatnými obcemi, které byly přičleněny k Brnu - tzv. Velké Brno. Do těchto obcí v té době jezdilo k požáru pouze jedno hasičské auto. Pokud hořelo mimo Velké Brno, byly poslány nejprve ty dobrovolné hasičské sbory, které měly automobil. Hasičský sbor z povolání vyjel mimo Velké Brno jen při zvláště velkých neštěstích a jen na rozkaz ředitele nebo jeho zástupce. Hasičský sbor zasahoval nejen při požárech, ale i při dopravních nehodách. Odtahovou službou se však nikdy nezabýval a jak je zřejmé z rozkazu č.231, náležela tato činnost do kompetence policejního ředitelství.

 

Kalendář akcí

< 2016 >

všechny akce

Po Út St Čt So Ne
      1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30    

Nejčtenější články